Co se nikam nevešlo
Pěkná Povídka
Po Padesátce Počínají Pánové, Podobní Pohasínajícím Plamenům,
Pociťovat První Příznaky Počínající Pohromy. Především Prudce
Poklesne Pohlavní Potence. Protože Pánové Přestanou Postačovat
Perversním Požadavkům Poživačných Paniček, Počnou Pokukovat
Po Patnáctkách. Puberťačce Postačí Patřičné Pohoštění, Případně
Pán Poplácá Prevíta Po Prdýlce. Políbí-li Pak Přitažlivá
Panenka Plešatce Před Přihlížejícími Páprdy, Polichocený Prďola
Podstrčí Poupěti Pětistovku Pro Pořízení Parády. Praktické Pro
Patnáctku, Postačující Pro Páprdu. Posléze Pánové Pozbývají Peněz,
Prohlížejí Pouze Pornografické Plátky Pro Připamatování
Podoby,Případně Polohy Přirození Protějšího Pohlaví. Po Pozbytí
Pohlavního Pudu Preferují Pánové Především Pivo. Posedávají Po
Putykách, Pěstují Pivní Panděro, Probírají Politiku. Polehávají
Po Pohovkách, Pokuřují. Příbytkem Proniká Puch Připomínající
Pálené Paznehty. Pánové Pořád Pošilhávají Po Plotně. Permanentně
Předrážděné Paničky Připravují Pamlsky Pro Přecpaná Panděra
Povalečů. Pak Padesátníci Počínají Pozorovat Patologické Proměny.
Po Přečtení Příruček Pátrají Po Příznacích Pepky, Případně
Přestávají Pít. Podvečer Pupkáči Pobíhají Po Parcích, Podobní
Předpotopním Příšerám. Poděšení Představou Prokouřených Plic,
Přestávají Pokuřovat - Příliš Pozdě. Potíží Postupně Přibývá.
Potíže Působí Pajšl, Páteř, Paradentosa, Prostata. Pánové
Prostudují Pravidla Preventivní Péče, Polykají Prášky, Panikaří.
Při Pověstech Provázejících Pohřby Přátel, Postupně Pitomí.
Poslyš, Příteli Padesátníku! Proč Pohekávat Pod Peřinou, Proč
Plakat Pro Pubertální Pošetilosti? Potlač Přízračné Představy,
Překonej Pocity Příkoří Páchaného Přírodou. Připij Pivem, Pokuř
Portoriko, Pohlaď Prdýlku, Potom Pozři Pochutiny, Poser Postel,
Poblij Pisoár .....................a žij dál!!!!!
Něco o IT ve firmách
Krom individuálního rozšiřování zaměstnanců se ovšem rozšiřuje společnost jako celek. Nabíráme lidi. Doposud jsme to ovšem dělali poměrně živelně. Lidé přicházeli, my jsme si je chvíli prohlíželi, a buď jsme je přijali, nebo jsme jim řekli, že nás nesmírně zaujali a dáme jim do týdne vědět. Teď ovšem naše personální oddělení přišlo s novinkou, jíž nazývá „kompetenční model“.
Prý je to v oblasti HR už naprosto běžné. (HR prý znamená lidské zdroje; H jako lidské a R jako zdroje. Naše personalistka ovšem říká ejč ár – myslel jsem si, že se tak jmenoval ten protivný Ewing ze seriálu Dallas, ale prý ne.) Jde o to, že se vytipuje, jaké znalosti, dovednosti a typy chování by měli lidé ve firmě vykazovat, a pak se popíší jejich úrovně.
Dobrým příkladem jsou jazykové znalosti. První úroveň: Umí si přečíst nápis Toilet a rozumí mu. Třetí úroveň: Zeptá se anglicky na cestu k nejbližším toaletám a rozumí odpovídajícímu (pokud tento odpovídá anglicky). Pátá úroveň: Lehce konverzuje s londýnskou toaletářkou, u pisoárů je schopen zapříst hovor s vedle močícím univerzitním profesorem. Asi je to jasné, že?
Ve firmě se takhle stanoví požadované kompetence a jejich úrovně pro každou pozici. Tak třeba na pozici noční vrátný je vyžadována jazyková kompetence, a to na úrovni 1 (pozná, že návštěvník hovoří anglicky, a dokáže říct: Já nemluvím anglicky. Přijďte ráno, to tady bude Tonda, ten má trojku) a IT kompetenci 2 (dokáže zapsat data do tabulky v Excelu a po půlnoci sjíždět erotický chat). Ředitel firmy má kompetencí asi osm a všechny na úrovni pět, kromě IT kompetence, na kterou má ve firmě lidi. A jsme u toho. Personální oddělení se rozhodlo, že u nás vytvoříme kompetenční modely pro typovou pozici IT specialista: administrátor a správce sítě.
Ambiciózní manažerka apelovala na jazykové kompetence, komunikační kompetence a svolila k tomu, aby na této pozici byla v krajním případě vyžadována taky počítačová odbornost. Zpracování kompetenčních modelů pak připadlo mému týmu.
Celou věc jsme nejprve reálně zhodnotili. Hned poté jsme poměrně racionálně rezignovali na formulování úrovní komunikativních dovedností v cizím jazyce. Pochopili jsme, že musíme začít u schopnosti používat mateřštinu. Na základě mnohaletých zkušeností s pracovníky IT jsme pak vytvořili tento kompetenční model pro komunikační dovednosti:
5: Odpovídá na pozdrav. Odpovídá na otázky uživatele. Zvedá telefony, poslouchá volajícího, hovoří do sluchátka. Dochází na pracoviště uživatele. Používá dvojčlenné věty, nezřídka rozvité.
4: Odpovídá na otázky uživatele. Zvedá telefon, poslouchá volajícího. Poskytuje telefonickou podporu. Používá holé věty, nezřídka dvojčlenné.
3: Vyslechne otázku. Zvedne telefon. Teoreticky ví, kudy by k uživateli mohl zajít. Používá jednočlenné věty.
2: Prokazatelně reaguje na hlas. Vydává zvuky.
1. Reaguje na elektrické impulsy. Je němý.
Personalistka se ptala, zda si z ní děláme srandu. Vzali jsme ji na support. Po návratu se otřesená ptala, zda jsme schopni sehnat někoho alespoň na úrovni tři. Vyloučili jsme to.
Návštěva oddělení supportu nás ovšem přivedla k poznání, že spíše než tradiční kompetence k vedení lidí nebo třeba kompetence k zabezpečení jakosti potřebujeme definovat jiné zcela specifické připravenosti. Jako klíčový se nám jevil denní biorytmus a reakce na světlo. Nakonec jsme definovali těchto pět úrovní:
5: Bdí ve dne, spí v noci. Snáší denní světlo. Snáší výměnu vzduchu v místnosti v častější než čtyřiadvacetihodinové frekvenci.
4: Bdí převážně ve dne, spí převážně v noci. Snáší denní světlo tlumené standardní stínící technikou. Jednou za 24 hodin snáší výměnu vzduchu v místnosti.
3: Bdí zhruba v čase od 12:00 do 02:00. Snáší tlumené denní světlo při silném stínění v suterénních místnostech. Nesnáší žádný pohyb vzdušných hmot v místě výskytu.
2: Bdí v noci, spí ve dne. Snáší pouze tlumené umělé osvětlení. Dýchá výhradně vzduch ohřívaný serverem.
1: Je světloplachý, řídí se ultrazvukem, žere mouchy.
Podobně jsme pojednali kompetenční model pro ústrojovou kázeň a time-management a jako vrchol svého personalistického úsilí jsme stanovili závazné stupně každé kompetence pro typovou pozici „specialista IT: správce sítě, administrátor“. Nejprve jsme zamýšleli uplatnit ji i u stávajících zaměstnanců, což ovšem selhalo na skutečnosti, že u jednoho se bohužel náš spánkový cyklus nikdy neprolnul s jeho, takže jsme mu směrnici nemhli sdělit. Druhému jsme ji sdělili, aniž by ovšem jakkoli reagoval.
Zredukovali jsme tedy své ambice na uplatnění kompetenčního modelu při náboru nových zaměstnanců. Musím ovšem poctivě přiznat, že od té doby máme velké personální problémy. Stupeň tři se zdá být příliš vysoko nasazenou laťkou. Pokud byste si ovšem chtěl někdo troufnout, určitě mi zavolejte. Třeba se ještě nějak domluvíme. Od 12:00 do 02:00 jsem Vám plně k dispozici.
Zážitek z Německa
"Ty demente, to byl určitě radar! Radar!"
Čímž ale její lamentování neskončilo. "Panáček smrdí korunou, nemá ani na zimní gumy, ale na pokuty v eurech, to určitě dá dohromady. Uvědom si, že nemáme už ani cent, na hranice dojedeme nejspíš na výpary a ty si klidně jedeš jak kdyby pro tebe žádný předpisy neplatily. Seš nezodpovědnej až to bolí! Bože za co jsem se to provdala.Matka měla pravdu když říkala, že s tebou se místo do ráje dostanu tak leda tak do pr****!"
"Co furt máš lásko? Jedu padesát, svítím, nevím co to bylo. Třeba jen někdo na ulici něco fotil?" zkoušel jsem navrhnout.
"A co by jako kdo na týhle ulici fotil?" Kateřina se zavrtěla na sedačce spolujezdce, potáhla z cigarety a pokračovala:
"Našeho vomlácenýho Favouše? To si děláš prdel ne? Říkám, že si jel víc jak padesát a radar nás vyfotil." stála si na svém.
" Kecy, prdy, beďary, jel jsem padesát, nejsem blbej abych riskoval německou pokutu ne?" snažil jsem se Katce oponovat.
"Času máme dost, otočím to a projedem tuhle ulici znova padesátkou, abys viděla že nekecám." uzavřel jsem.
Trošku mě hryzalo svědomí, jel jsem opravdu padesátkou? Vraceli jsme se z Drážďan z předvánočních nákupů, oba dva utahaní z celodenního prolejzání krámů a obchoďáků a tak bych se ani nedivil, kdybych po tý štrece neměl už takovej cit v noze.Nebo že by únava?Však uvidíme.
Zabočil jsem do první vedlejší ulice, bravurně otočil favouše a vrátil jsem se zhruba dva kilometry, kde jsem opakoval týž manévr.Manželka vedle mě ostřížím zrakem sledovala ručičku tachometru,která se držela za čtyřicetipěti kilometrech v hodině. I já jsem se snažil jet touto rychlostí. Ale bylo to marné, najednou to blesklo a na ulici ani noha.
To byla samozřejmě voda na manželčin mlýn. Hned spustila: "A je To tady, určitě jsme v nějaký čtyřicítkový zóně! S***š na značky,čumíš co kde lítá a bude z toho akorát mastná pokuta! Proboha za co mě trestáš?!"
Strašně jsem litoval, že neexistuje nějaký dálkový vypínání na ženský.To by byla paráda, jen by otevřela hubu, já bych zmáčknul čudlík,ona by zhasla a zapnul bych jí na chvilku až na hranicích, aby se mohla usmívat na celníky. Pak zas vypnout a zapnout až doma, aby mohla otevřít vrata na zahradu .....
Po pár vteřinách scifi představ jsme se zase vrátil nohama na zem.Vrhnul jsem na ní dost nevraživej pohled a navrhnul jsem, že zajedem až na začátek Pirny a schválně jestli tam bude nějaká čtyřicítka.
"Jo!" vyštekla na mě. "Máme prachů na rozdávání a budem si vozit prdel po Německu sem a tam, aby se ukázalo, že mám pravdu. To zrovna.
To mě ale dožralo tak, že jsem se otočil skoro na místě, svýrazem šílence v očích a ručičkou tachometru na čtyřicítce jsem dojel až za město, kde jsem se otočil a vyrazil zpět. Jel jsem jak šnek třicítkou.Nikde samozřejmě žádná značka, která by upravovala rychlost. I němčouři, kteří ve své vlasti opravdu dodržují povětšinou rychlost mě problikávali a předjížděním mi dávali jasně najevo, že se seru jak hlemýžď.
Banhofstrasse. Tuhle ulici si asi budu nadosmrti pamatovat. Za nervózního blikání aut v koloně za mnou jsem jí pomalu projížděl.
Blik!
Zase ten blesk. Zase nás něco vyfotilo.
To už bylo i na mou ženu Kateřinu dost, rezolutně se natočila zády ke mně a celou cestu až na hranice na posléze i domů do Děčína se koukala z okénka a nepromluvila ani slovo. Její mlčenlivost trvala ještě skoro týden. Čas od času jsme spolu sice prohodili pár frází, nutných k přežití, ale bylo na ní vidět, že vina je zcela na mé straně.
Pak se vše vrátilo téměř do normálu.Den před štědrým dnem jsem spěchal domů z práce, vystresovanej tím, že ještě nemám pro manželku dárek pod stromeček. Mám jí rád a chtěl jsem jí koupit něco hezkého. Něco co jí mě stále připomínalo. Na příhodu z Německa jsem už dávno zapomněl a tak mi otevření poštovní schránky doma doslova vyrazilo dech. Nejsem většinou škodolibej, ale to co bylo v dopise na úředním papíře, s německou poštovní známkou a německou zpáteční adresou, mě rozesmálo jako nikdy před tím.
Moje němčina stačila přesně na to, abych z dopisu vyčetl, že nám byla vyměřena třikrát pokuta ve výši dvacet euro - při průjezdu nádražní ulicí v Pirně totiž zdejší policejní radar třikrát dokumentoval, že spolujezdec nebyl připoutanej bezpečnostním pásem!
Pak už stačilo jen vzít novou obálku, lejstro do ní vložit,zabalit do vánočního papíru, šoupnout to pod stromeček a jen čekat až zazvoní ježíšek a má milá Kateřina se po****....
Příběh pracovitého Mravenečka
Každý den ráno přicházel do jednoho podniku Mraveneček, který byl
výkonný a šťastný tvoreček. Trávil zde celé dny, pracoval a zpíval si u
práce krásné písničky a radoval se ze života.
Byl výkonný, byl šťastný, ale běda! Nikdo ho nekontroloval! A tak Sršeň,
hlavní vedoucí, který toto považoval za nepřípustné, vytvořil pracovní
místo kontrolora, na které přijal Švába s velkými zkušenostmi v
kontrolních činnostech.
První starostí Švába bylo standartizovat hodinu příchodu a odchodu na
pracoviště a vypracovat o tom detailní zprávu. Z toho důvodu potřeboval
sekretářku, která by mu je pomáhala připravovat, organizovala archiv a
případně zvedala telefonáty. A tak přijal Pavoučici.
Mraveneček byl stále produktivní, šťastný a pracoval a pracoval........
Sršeň, hlavní vedoucí byl reportamapřímo nadšený, ovšem požadoval ještě
srovnávací tabulky a grafy, ukazatele řízení a analýzy vývoje. Bylo toho
mnoho a tak bylo třeba přijmout další sílu - Mouchu, vybavenou
počítačem, barevnou tiskárnou, telefonem a to vše na pomoc kontrolorovi.
To už si Mraveneček přestal zpívat svoje melodie a začal si stěžovat na
množství papírování, které nikdy dělat nemusel a nestíhal tak svoji
práci. Sršeň, hlavní vedoucí, rozhodnul, že je potřebné přijat opatření
a vytvořil pozici vedoucího oddělení, kde pracoval Mraveneček, tak
dlouho výkonný a šťastný. Funkci vedoucího dostala Cikáda. I ta
samozřejmě velmi brzy potřebovala ke své práci nový počítač, Internet a
také asistentku Parazitku, která jí pomáhala i v předchozích
zaměstnáních. A tak vypracovávala strategické plány a rozpočty pro
oddělení, kde pracoval Mraveneček.
Mraveneček už si nezpíval, ba ani nepípnul zato se stával každým dnem
víc nazlobeným.
Výsledek pracovní činnosti Cikády se konečně dostavil. "Musíme vybudovat
pracoviště, které se bude zabývat pracovní atmosférou", tvrdila
neochvějně Cikáda.
Jednoho dne, hlavní vedoucí, po tom co obdržel čísla, pozorně si
prohlédl výsledky oddělení kde pracoval Mraveneček a zjistil, že
nepřináší zisky.
Proto ihned kontaktoval Sovu, prestižní konzultantku, aby udělala
analýzu této situace. Sova byla tři měsíce v podniku a vypracovala
podrobnou zprávu velkého objemu za mnoho, velmi mnoho EURO. Závěr byl
neúprosný - na firmě je mnoho jedinců!
A proto hlavní vedoucí poslech rady konzultantky a ihned propustil
problémového Mravenečka, který býval šťastný a zpíval si u práce.
Jaké je ponaučení?
To jen aby Tě nenapadlo ani na chvíli být Mravenečkem, výkonným a
šťastným ! Raději buď neužitečný a neschopný. Neschopní nepotřebují
kontrolora, to všichni vědí.
A to není všechno, jsi li výkonný, neukazuj, že jsi šťastný, nebude se
Ti to tolerovat!
Naopak, každý den si vymysli nějaké neštěstí a budeš vyvolávat soucit.
Pokud se i přes toto varování rozhodneš být Mravenečkem, výkonným a
šťastným, vezmi si za vlastní, že než vystřízlivíš, budeš nějaký čas
živit Sršně, Šváby, Pavouky, Mouchy, Cikády, Parazitky, Sovy a tuny
papíru.
ŹENSKÁ PRAVIDLA
Když něco potřebujeme, tak nám to dovolte koupit a nepátrejte, proč to potřebujeme a co s tím budeme dělat
Sobota = úklid. Je to totéž, co tornádo nebo blizard. Nic s tím nenaděláte.
24hodinová nepřetržitá služba u dětí není dovolená a nikdy ji za dovolenou považovat nebudeme
Pochopte, že spodní plocha zvednutého záchodového prkýnka, okraj mísy ani podlaha nejsou vhodné pro značkování teritoria - jste už velcí kluci, když nacákáte, utřete po sobě.
Vyjasněme si jedno: Jasně formulované žádosti nejsou sekýrování. Jemné náznaky nezabírají, důraznější náznaky nezabírají. Tak prostě říkáme, co chceme.
„Ne“ znamená „Ne“ a „Nechci“ znamená „Nechci“, nepřemlouvejte nás, že je to jinak.
Nechcete-li, abychom vás obtěžovali s problémy, které nedokážete vyřešit a hledali u vás útěchu, nikdy se nás neptejte, proč jsme byly u kamarádky tak dlouho a o čem spolu můžeme pořád mluvit.
Když vyluxujete lednici, řekněte nám o tom.
To, že chceme, abyste si občas vzali čisté oblečení neznamená, že se máte oblékat jako hoši z telenovely. Jestliže chceme, abyste se oblékali jako hoši z telenovely znamená to, že chceme nosit prádlo jako fotomodelky.
Na otázku, jestli nejsme tlusté, odpovídejte vždy a za všech okolností: „Jsi krásná!“
Nechte nás chovat se intuitivně, ačkoli to svou logikou nechápete, stejně se tak chovat budeme - máme to v genech.
Prosíme - o reklamních přestávkách nepřepínejte na jiné kanály a nechoďte si pro pivo, ať vám můžeme sdělit to, vám už dlouho chceme říci.
Pokud nemáme dojet někam jinam než kam míříme, dovolte nám někdy, ať se zeptáme na cestu. Kolumbus taky mířil původně do Indie.
Nikdy nebudeme vařit jako vaše maminka. Smiřte se s tím a přestaňte si stěžovat.
Všichni muži rozeznávají pouze 16 barev - stejně jako výchozí nastavení Windows. Proto nám věřte, když řekneme, že to, co máte na sobě, se k sobě nehodí.
Pláč v extrémních situacích není hysterie. Extrémní situaci poznáte podle toho, že pláčeme. Reagujte obejmutím, v opačném případě očekávejte reakci, kterou nechcete zažít.
Pokud vidíte, že se něco stalo, neptejte se, co. Stejně víte alespoň o pěti věcech, které se mohly provalit. Prostě nás odproste, obejměte a polibte. Jakékoli jiné chování vyvolá hádku a to vám za to nestojí.
Nejsme jasnovidky. Naše neschopnost poznat, že máte s někým nebo něčím problémy neznamená, že jsme večeři nedosolily schválně.
Z vašeho piva jsme nadšené stejně jako vy z našich kabelek.
Jsme krásné, sexy a žádoucí! Prsa po tatínkovi jsou taky prsa.
Děkujeme vám, že jste si to přečetli. Víme, že mnohé z nás zažijí osamělý víkend, ale to nevadí. Bereme to jako relax.
MUŽSKÁ PRAVIDLA
Pořád něco slýcháme o "ženských pravidlech". Konečně došlo i na muže. Tohle jsou naše pravidla!
Naučte se sklápět prkýnko. Už jste velké holky. Když je nahoře, dejte ho dolů. My ho musíme mít odklopené, vy zase sklopené. Nebudeme vyvádět kvůli tomu, že jste ho nechaly dole.
Narozeniny, Valentýn a výročí nejsou výzvou k našemu opětovnému pátrání po dokonalém dárku!
Občas na vás nemyslíme. Smiřte se s tím.
Neděle = sport. Je to totéž co úplněk nebo příliv a odliv. Nic s tím nenaděláte.
Nestříhejte si vlasy. Nikdy! Dlouhé vlasy jsou vždy atraktivnější než krátké. Jedním z podstatných důvodů, proč se muž nehrne do ženění, je fakt, že vdaná žena se vždy nejdřív nechá ostříhat a pak se na něj pověsí.
Nakupování není sport. Nikdy je ani za sport nebudeme považovat.
Pláč je vydírání.
Řekněte, co chcete! Vyjasněme si jedno: Jemné náznaky nezabírají! Důraznější náznaky nezabírají! Přímé náznaky nezabírají! Prostě to rekněte!
Nepamatujeme si významná data. Vyznačte v kalendáři narozeniny a výročí. Připomeňte nám je.
Většina mužů vlastní maximálně tři páry bot. Co vás přivádí k myšlence, že budeme schopni určit, které z těch vašich třiceti se hodí k těm či oněm šatům?
"Ano" a "Ne" jsou dokonale přijatelné odpovědi takřka na každou otázku.
Choďte za námi s problémem jedině tehdy, chcete-li pomoct jej vyřešit. Takhle to děláme my. Na soucit máte ostatní holky.
Bolest hlavy, trvající déle než 17 měsíců, je vážný problém. Skočte si k
doktorovi.
Kontrolujte prosím olej v autě!
Cokoli jsme říkali před půl rokem, je nepřijatelné jako argument. Ve skutečnosti veškeré naše komentáře pozbývají platnosti již po týdnu.
Pokud nechcete nosit stejné spodní prádlo jako fotomodelky, nechtějte po nás, abychom se chovali jako hoši z telenovely.
Domníváte-li se, že jste tlusté, pravděpodobně jste. Neptejte se nás. Odmítáme na to odpovídat.
Lze-li náš výrok vyložit dvěma způsoby, a první z nich vás dohání ke smutku či zuřivosti, mysleli jsme ten druhý (a naopak).
Nechte nás koukat na ženské. Stejně se podíváme, máme to v genech.
Buď nás můžete požádat, abychom něco udělali, nebo říct, jak chcete, abychom to udělali. Ne obojí! Pokud vy samy nejlépe víte, jak to udělat, udělejte to bez nás.
Prosíme, kdykoli je to možné, mluvte až o reklamních přestávkách.
Kryštof Kolumbus nepotřeboval poradit. My taky ne.
Náš vztah už nikdy nebude takový, jaký byl během prvních dvou měsíců, co jsme spolu chodili. Smiřte se s tím. A přestaňte si stěžovat kamarádkám.
VŠICHNI muži rozeznávají pouze 16 barev - stejně jako výchozí nastavení Windows. Malý příklad: Meruňka je ovoce, ne barva. Hrách je luštěnina. Nemáme nejmenší ponětí, co je to "skořicová".
Když to svědí, tak si to podrbeme. Děláme to tak.
Nejsme jasnovidci; a nikdy nebudeme. Naše neschopnost číst vaše myšlenky není dokladem toho, že nás nezajímáte.
Pokud se vás zeptáme, co se stalo, a vy odpovíte: "Nic", budeme se chovat, jako že se nic nestalo. Víme, že lžete, ale za následnou hádku to nestojí.
Položíte-li nám otázku, na kterou nechcete slyšet odpověď, očekávejte odpověď, kterou nechcete slyšet.
Když spolu musíme někam jít, absolutně cokoli, co si na sebe vezmete, vám sluší. Fakticky.
Neptejte se nás, na co myslíme, dokud nejste připraveny diskutovat o fotbale a válce v Afghánistánu.
Šatů máte dost.
Bot máte moc.
Asijské filmy jsou nejlepší pro Asiaty (pokud v nich ovšem nehraje Bruce Lee nebo se nejedná o válečné filmy, kdy nezáleží na tom, co kdo říká).
Rozhodně není ve vašem ani v našem zájmu společně vyplňovat kvizy v časopisech. Ne, nezáleží na tom, co je to za test.
PIVO je pro nás stejně vzrušující, jako pro vás kabelky.
Děkuji, že sis to přečetla. Vím, že dneska budu spát v obýváku na gauči, ale mužům to vlastně ani nevadí. Berou to jako čundr.
Mám vytvarované tělo! Kulatá je taky tvar.
Nikdy jsem nechápal, proč jsou sexuální potřeby muže a ženy Tak
rozdílné.
Všechny tyhle povídačky o Marsu a Venuši . . . . A taky jsem
Nikdy nerozuměl tomu, proč muži myslí hlavou a ženy srdcem.
Minulý týden jsme šli s manželkou do postele.
Začali jsme se pod dekou navzájem dotýkat a hladit se ...
Už jsem byl pěkně nadrženej a myslel jsem si, že je to
Oboustranný a že je to jednoznačně nasměrovaný na sex. Ale
přesně v tu chvíli mi manželka povídá:
''Poslouchej, já teď nemám žádnou chuť na sex, mám chuť jenom na
to, abys mě pořádně objal, jasný?''
Odpověděl jsem: ''Coooooo?''.
Na to mi odpověděla kouzelnými slovíčky:
''Ty neumíš prostě a jednoduše zacházet s emocionálními
požadavky ženy''.
Tak jsem to vzdal: tuhle noc jsem musel usnout bez sexu.
Následující den jsme šli s manželkou do nákupního střediska
Chodit po krámech.
Díval jsem se na ni, jak si zkouší troje nádherný, ale drahý
šaty.
Protože se nemohla rozhodnout, řekl jsem jí, ať si vezme
všechny.
Nevěřila vlastním uším a motivovaná mým plným porozuměním hned
Kula železo, dokud bylo žhavé. ''Miláčku, k takovým šatům ale
potřebuji Nutně nové boty,už vím, jaké by se mi hodily, ale
stojí dva a půl tisíce.
Řekl jsem jí na to, že má absolutní pravdu, a ať si je samozřejmě vezme.
Pak jsme šli kolem klenotnictví. Vrazila mi šaty a boty do ruky
a Zmizela vevnitř.Vyšla s nádherným náramkem posázeným diamanty.
Souhlasil jsem a pochválil jí její vytříbený vkus. Kdybyste ji
viděli...
Byla nadšená, na vrcholu blaha. Nejspíš si myslela, že jsem se
Asi zbláznil, ale v tom momentě jí to bylo v podstatě jedno.
Myslím, že jsem jí mým souhlasem totálně naboural její
filozofické schéma.Byla už jak v extázi a snad i sexuálně
vzrušená. Lidičky, výraz jejího obličeje byl neuvěřitelný to
byste museli vidět.
A v tom okamžiku mi svým nejmilejším úsměvem povídá:
''Už jsem spokojená, teď můžeme jít k pokladně!''
Byla to makačka nezačít se smát, když jsem jí odpověděl: ''Nene,
drahoušku, myslím, že momentálně nemám žádnou chuť na to, abych
tyhlety všechny věci kupoval''. Zbledla jako křída a snad ještě
trochu víc, když jsem dodal: ''Mám chuť jenom na to, abys mě
pořádně objala''. A když začala prskat vzteky, přišel poslední
mistrovský kousek: ''Ty neumíš prostě a jednoduše zacházet s
finančními požadavky muže''.
Myslím, že tak do roku 2013 nebudu mít žádnej sex...
A proto - nezašel by někdo na pivo?
A: Přejete si?
B: Bych chtěl jako tuning vole ne. Jako na káru ne.
A: (odhadne zákazníka) Schade nebo kopjejka?
B: Cože vole?
A: Jestli máte Škodovku 120 nebo Žigulíka.
B: Hovno kua, jako já mam zahraniční ne, jako z dovozu ne.
A: Aha. A co byste si tak asi představoval?
B: Kua ňákej jako fakt hustej tuning!!!
Sem viděl těd toho Krestu v takovym jako závoďáku to by se mi jako líbilo
ne.
A: Myslíte WRC?
B: Nevim kua, ty si fachman ne? Hlavně aby to jako táhlo ne.
A: Hmmm. Uvidíme co se dá dělat. Na jaký vůz by to mělo být?
B: Na můj asi ne vole.
A: A to je? Značka, model...
B: Nevim kua. Ale ňákej jako jižanskej, takovej jako futuristickej vole ne.
A: Ferrari, Buggati, Lamborghini, Masserati, Fiat, Lancia...
B: Jo to je vono vole! To poslední!
A: A model? Podivejte se do papírů.
B: Nemam kua. Voni tydle jako sportovní káry maj jako extrémní výkon ne,
takže jako ty emise asi jako vzrostou ne, a ty kurvy mi řekli že s tim jako
nemůžu na ulici ne.
A: Hmm. Aha. No jo no. A neni to aspoň napsáno vzadu na tom autě?
Sportovní Lancia? To by mohla být Delta integrale?
B: Ne to neni vole. No vona je jako sportovní ale jako spíš taková
historická ne. Se podivám ne. Má tam napsáno 1300. Dacia 1300.
A: (půl minuty ticho, prodavač se kouše do rtu)...Neříkal jste Lancia?
B: To máš jedno kua, prostě chci aby byla fakt jako nadupaná. Hlavně jako
takový ty velký kola a křídlo a heligonový světla a jako plameny na kapotu a
další husťárny kua! Asi něco jako Fást end Fjůriouz ne. Jako hodlám do toho
vrazit fakt jako slušnou vatu ne, vole klidně i pět papouchů ne, jako peníze
nehrajou roli ne.
A: Ty stylingové úpravy co jste popsal by vyšly tak alespoň na 20 tisíc.
B: Cože vole ses posral ne? Si deláš kozy ne?
A: Ne.
B: Jako víš co, já nemusim mít jako originál značkový Dacia vole, to jaku
chápu ne že sou jako drahý ne.
A: (dusí se smíchy) Těch pět tisíc bych vám doporučil ušetřit na
sešrotování.
B: Jako bez prdele vole, jako tam už je jako hodně tuningu jako hotovýho ne.
Jak sem jako zalepoval kobercovkou prorezlý díry ne, tak sem si s ní jako
zamračil světla ne a jako celofánem z čokolády sem si obalil zrcátka to
vypadá fakt másérsky kua! A jako lihovkou sem si tam udělal takový ty jako
závoďácký nápisy vole ne, a největší husťárnu mám jako na předním skle kua,
brácha mi poslal velkou samolepku JZD Dolný Kubín ne, kua to vypadá uplně
jak ta Krestova kára! Sem to jako chtěl u vás jenom jako doladit ne. Tak
aspoň ňák jako upravit motor ne?
A: Co to má za motor?
B: Nevim vole, ale jako ňákej fakt dost dobrej, úplně to v něm rachotí jako
tomu Krestovi ne. Prostě jako sportovní. Extrémní výkon kua!
A: Za kolik to má z nuly na sto?
B: To nevim vole, tolik sem s tim jako nejel, jako nejvíc sem z toho dostal
devadesát vole, zážitek z jídy ne, fakt nářez, hnal bych to vejš ale upadlo
mi zrcátko a utrh se zadní nárazník ne, tak to teď vypadá trochu jako
Hummer.
A: A z nuly na ehm... devadesát?
B: Jako vole vyjel sem z Prahy na Brno po Dé jedna ne, a těch devět pětek
sem vytáh někde... no... asi tak...
A: V Pruhonicích?
B: Hovno vole, U Devíti křížů ne. Jako hnal bych to vejš, ale musel sem
zastavit ne, protože mi pak ešte vypadlo zadní vokno a rozflákalo světlo
ňákýmu zmrdovi co jel za mnou v ňákym trapnym sériovým BMW ne, kokot, sem mu
chtěl ujet ale podřadil na dvě, dostal se ke mně tak sem musel zastavit ne.
Takže právě jako bych potřeboval ňáký jako zvýšení výkonu ne. Jako hlavně
asi jako ten čiptůnig to je prej fakt husťárna to sem jako čet.
A: Bohužel se obavám že chiptuning u vás nepůjde, nemáte tam totiž žádnou
elektroniku.
B: Jakto že ne? Jako Fanda mi do přístrojový desky vyříz díru a do tý sem si
jako nalepil kalkulačku ne, takže tam mám i palubní počítač kua! To nemá ani
můj předák v práci ne a ten má fakt hustou káru kua, Oltcita! Jako ten motor
už je taky tuningovanej, sem si doma vyrobil turbo podle návodu na internetu
ne, z papírovýho větrníku a provrtaný piksly vod párků, a jako nárůst výkonu
extrémní kua! Taky jako mám novej vejfuk ne, protože ten starej mi někde
upad, tak sem si tam jako přidrátoval lešenářskou trubku, má to fakt hustej
zvuk vole ne.
A: Nezlobte se ale asi vám nepomůžu, proti vám sme tady úplný břídilové...
Jeden nezaměstnaný muž se přihlásil jako uklízeč u firmy Microsoft.
Personální šéf si pozval tohoto muže na pohovor a ke vstupnímu testu(zametení podlahy).
V průběhu pohovoru mu říká:
˝Jste přijat, dejte mi Váš e-mail, já Vám pošlu formulář k vyplnění a instrukce kde a kdy se máte první den hlásit.˝
Nezaměstnaný zoufale odvětí že nemá počítač a e-mail nevlastní.
˝Když tedy nemáte e-mail, tak to virtuálně neexistujete a tak nemůžete tuto práci získat.
Zklamaný zoufalý muž neví co dělat a má už jen $ 10 v peněžence.
Nakonec se rozhodne a koupí v supermarketu bednu s 10 kg rajčat a během dvou hodin je rozprodá za dvojnásobek. Takto to zopakuje ještě třikrát a jde domů s 80 $.
Tak jak to provedl s rajčaty, změní svůj styl života a myšlení. Každý den vstává brzy ráno, pilně pracuje a pozdě večer se vrací domů s několikanásobkem svých peněz. Později si koupí káru, kterou zanedlouho
vyměnuje za dodávku a o něco později za flotilu nákladních aut.
Po několika málo letech vlastní tento muž jeden z největších velkoobchodů se zeleninou ve Spojených státech.
Jak myslí na budoucnost své rodiny, rozhodne se uzavřít životní pojištění. Zavolá pojišťovacímu makléři a zvolí si pojistný plán.
V závěru rozhovoru se jej makléř zeptá na e-mail adresu, aby mu mohl zaslat pojistnou smlouvu.
Muž odpoví, že žádnou e-mail adresu nemá.
˝To je zvláštní˝ říká makléř ˝Vy nemáte žádný e-mail a přesto jste dokázal vybudovat takové impérium?
Představte si, kde byste dnes byl, kdybyste e-mail měl?˝
Muž se dlouze zamyslí a pak odvětí ˝Byl bych uklízeč u Microsoftu.˝
Poučení 1: Internet Ti život neuspořádá
Poučení 2: Jestli chceš uklízet u Microsoftu založ si e-mail
Poučení 3: Jestli nemáš e-mail a hodně pracuješ můžeš se stát milionářem
Poučení 4: Vzhledem k tomu, že tento příběh čteš na webu, jsi blíže k tomu být uklízečem než milionářem!
Jak přetaktovat vysavač
Jelikož člověk je tvor neustále s něčím nespokojený a po vyšším výkonu čehokoliv toužící, je vždy jen otázkou času, kdy se najde fanoušek, který se čemukoliv podívá pod kapotu a laděním získá vyšší výkon.
Této činnosti se říká přetaktování, nebo také ovrklokin. (všimněte si mé skvělé anglické výslovnosti). Komunita ovrklokerů vznikla původně okolo fanoušků počítačů, kteří se snažili dostat ze svých miláčků co nejvíce a tak různými nastaveními nutí pracovat procesor či paměti rychleji, než připouští výrobce. Být počítačový ovrkloker není nic složitého, stačí jen trefit náhodně správné hodnoty v nastavení základní desky vyšší než váš kamarád z druhého vchodu, ale stále ještě pod hranici, při které týrané součástky shoří. Kdo přestřelí, není ovrkloker, ale lama, a musí napsat Ježíškovi o nový počítač.
Problémem je, když je někdo třeba tak chudý jako já (dělat redaktora Aktovky-X není úplně nejlépe placená práce) nemá peníze na počítač, ale přes to by rád něco ovrkloknul.
Jako vždy, když je člověk génius, nevadí, že je socka – nebudeme přetaktovávat počítač, který nemáme, ale přetaktujeme něco, co doma máme. Třeba vysavač. Ten má doma každý.
Stát se slavným přetaktovávačem vysavačů ale není úplně jednoduchý, za prvý je tam nastavená laťka dost vysoko (viděl jsem na to přetaktování dokonce reklamu v televizi, ženská měla tak přeboostrovanej lux, že přes podlahu dokázala vytáhnout chlapa z nižšího patra z gauče až ke stropu a tam s ním smýkat – fakt, taky nekecám). Možná si řeknete, že reklama přehání, já souhlasím... ale znám i jeden případ od nás z ulice: tím geniálním ovrklokerem vysavače je totiž můj kámoš Lojza Macháček, tomu ovrklokin pomohl vyřešit krizi v manželství.
Lojzova manželka Magda, po několikaletém vztahu náhle začala odmlouvat, flákat domácí práce, uklízela málokdy a jedinou její náplní bylo telefonování si s kamarádkami. A krátce nato, si stejně jako spousta jiných manželek, které se doma nudí a neví co roupama dělat (poněvadž jim chybí tvrdá ruka a silný řetěz), pořídila bišonka. To je takový ten malý pejsek, který vypadá (a chová se) jako dlouhosrstá, mentálně retardovaná myš po předávkování efedrinem. Jenže bišonek, na rozdíl od hlodavců, kteří se snaží být co nejméně hluční a nápadní, neustále skákal po bytě a na všechno ňafal. Což Lojzu, kdykoliv přišel zmožen po dlouhé pracovní směně z továrny domů, řádně vytáčelo.
Párkrát se snažil nepozorovaně bišonka odkopnout někam mezi květináč s úmyslem mu ukázat, kdo tady velí, bohužel ne dost rychle, takže vždy skončil s prokousanými ponožkami, ponížením z neúspěchu v boji s něčím tak malým a navíc se tryskomyší ňafání od té chvíle kdykoliv se ocitl doma... zmnohonásobilo.
Dalším nápadem byla logicky mikrovlnka. Jenže... Lojzova averze k bišonkovi byla v rodině i mimo více než jen tušená, takže pozadí zamýšlené nešťastné náhody by bylo patrně ihned jasné. Navíc, Magda byla schopná si na žal okamžitě pořídit bišonky nejméně dva, což rozhodně nebylo jeho cílem!
Patrně nejvíc ho vytáčelo, když jeho paní s oblibou předváděla kamarádkám, co dělá bišonek ve chvíli, když se pustí vysavač. Vytočené zvíře poskakovalo vztekle jak v berserkovém záchvatu před ústím hučící hadice a ze všech sil na ní štěkalo.
A tehdy se mu v hlavě zrodil nápad s přetaktováním. Co, to nebylo jen přetaktování, to byl přímo tuning. A Lojza na to šel vědecky. Nejprve si v OpenOffice.org sešitu navrhl převodní tabulku, kam dosadil hodnoty: váha psa, sací výkon a průměrná vzdálenost od ústí hadice – manželka, která měla vysávání v ruce, intuitivně věděla, jak daleko musí vysavač od neupevněných předmětů být, aniž by je proud vzduchu stáhnul... a cílem bylo tuto hranici s velkou rezervou překonat. Výpočtem mu vyšlo, že musí odmotat polovinu závitů z transformátoru a přepnout nastavení vstupního napětí z 220V na 120V, čímž dosáhne
efektu krátkodobé, leč kýžené turbovývěry.
Pak si Lojza vzpomněl na článek v Blesku, kde psali, jak nějaký kocour přežil celý prací program v automatické pračce, včetně žídmání. Dostal strach. Pár vteřin, než přetavená pojistka motor vypne patrně nebude stačit.
Ale... naštěstí měli ten den k večeři bramborový salát. Tedy, štěstí nespočívalo v salátu, ale v tom, že Lojza – anžto si chtěl večer vrznout – a jak poradily Magdě kamarádky: měl by si to zasloužit - musel při vaření pomáhat a za úkol dostal velmi ponižující práci, totiž protlačovat vařené brambory skrz kovové kolečko s drátěným výpletem. Lojza je bystrý hoch a jak tak frustrován pozoroval, co se s bramborami děje... tak ho napadlo... prostě... druhý den nebylo kolečko na krájení v šuplíku jako vždycky... ale nějakou záhadou se dostalo dovnitř hadice vysavače, kde se (velmi pevně) zaseklo napříč mezi spojovacími díly. Takže cokoliv, co se mělo dostat do útrob, muselo přes kolečko taženo proudem vzduchu proletět.
Zbytek už jsem pak zažil na vlastní oči, protože jsme ten den byli pozvaní na oslavu bišonkových prvních narozenin. V půlce večera přišla na program scénka z vysavačem. "Heleďte, co dělá!" řekla Magda a vytáhla ze skříně lux. Lojza se omluvil a odešel do kuchyně připravovat utopence. Zvíře, jakmile spatřilo přístroj, sedlo si na zadek a začalo zuřivě štěkat. Magda namířila hadici na psíka a stiskla tlačítko do polohy ON. Ozval se zvuk motoru stíhačky. Pak zvuk meluzíny. Pak lupnutí, jako když chytnete krikeťák do rukavice. A pak něco... asi jako když srknete ze lžíce horkou polívku, ale velmi... velmi rychle. Pak vypadl proud.
Na místě, kde ještě před několika pikosekundami stál pes, zela díra po pěti chybějících parketách a bišonkův stín, protože zmizel tak rychle, že na to světlo ani nestihlo zareagovat.
Magda okamžitě dostala hysterický záchvat. Za táhlého vytí se vrhla dobývat z útrob vysavače nebohé zvíře. Jenže... lapač prachu byl jen plný mokrých, hnědočervených pilin, po psovi ani památky.
"To jsou ty tvoje debilní nápady", konstatoval suše zrovna příchozí Lojza. A od chvíle, kdy se Magda vrátila zpět z psychiatrické léčebny, zase poslušně myje nádobí, vyšívá a nepřeje si žádné domácí zvíře.
Inu, jak je vidět, i ovrklokin v rukou odborníka může mít velmi praktické využití.
Střední ekonomická škola v Litomyšli se potýkala s velmi
unikatním problémem. Mnoho dívek začalo používat novou rtěnku zn. AVON a
chodily si malovat ústa na WC. To bylo v pořádku, ale po nanesení
rtěnky přitiskávaly ústa na zrcadla, nechávajíce tak na něm desítek
otisku rtu.
Nakonec ředitelka školy, paní Ing. J.N., odhodlala se s tím
něco udělat.
Svolala postupně všechny dívky na školní záchodky ve 2. patře
a setkala
se tam s nimi spolu s panem školníkem a uklizečkou. Vysvětlila
jim, že jejich rtěnkové otisky způsobují při uklízení velké trápení,
neboť pak se musí každý večer zrcadlo náročně čistit. Aby názorně
demontrovala,
jak NÁROČNÉ je ono čištění, tak požádala pana školníka, aby
za asistence paní uklizečky jedno zrcadlo umyli tak, jak to
dělají každý večer.
Školník vzal stěrku na dlouhé násadě, namočil ji v záchodové
míse a setřel s ní zrcadlo.
Od té doby se na zrcadle neobjevil jediný otisk rtu.
Někteří učitelé učí, ale jen někdo je učitel...